Nikdy jsem nebyla zrovna nadšená zahradnice, i když jsem moc šťastná, že už dlouho v domě se zahradou žijeme. Zpočátku po přistěhování do Okrouhlé jsem se do svého zeleného tvoření vrhla s nadšením, ale postupně, jak mi rostly děti, přibývalo povinností, mých aktivit a ubývalo času, jsem i rušila své začátečnické záhonky a nechávala je zarůst trávou.
Zahradu jsem si pak užívala především jako relaxační zónu. Vzhledem k tomu, že moje maminka je velmi nadšená zahrádkářka a vždy nás celé léto a podzim zásobuje mnoha druhy čersvé zeleniny a ovoce, nebyl ani moc důvod toto měnit. Jenže loni jsem najednou pocítila touhu si moci něco jen tak utrhnout a dát do pusy, když vyjdu ven. A i když běžně spásám plevel, vlastní okurky, ředkvičky, salát, jahody atd. to je prostě něco jiného. Zkrátka se ve mně probudily typicky české geny nadšeného zahrádkáře :)
A tak jsem si začala tvořit svou vlastní jedlou zahradu, a jsem tam moc šťastná. V první řadě jsem zjistila, že neexistuje lepší meditace. Člověku se čistí hlava, hýbe a protahuje tělo a rozjasňuje mysl.
Zatím žádné komentáře.